Po třech dnech strávených v Kutě jsme se vydali do kulturního centra ostrova, do Ubudu. Na Bali příliš nefunguje nic jako hromadná doprava, neboť všichni místní se přepravují na skútrech. To však pro turisty s dvěma obřími kufry není zrovna ideální prostředek. Jeli jsme tedy taxíkem asi za 400 Kč. I přesto, že Ubud je od Kuty vzdálen 25 km, tak kvůli ohromné dopravě cesta trvá něco přes hodinu.
V Ubudu jsme měli zarezervovaný na 3 noci resort s názvem Ata Messari. Hned po příjezdu jsem se naprosto zamilovala. Ještě nikdy jsem nebydlela na krásnějším místě. Měli jsme pro sebe soukromý bungalov s malým bazénkem a výhledem na rýžová pole. Nejraději bych zde zůstala napořád, protože ten výhled z postele hned po probuzení byl k nezaplacení. Hotel se nacházel asi 30 min chůze od centra Ubudu. Výhodou však bylo, že do 20 hodiny bylo možné využít shuttle bus zdarma. Hned první večer jsme se tedy nechali svézt do centra, kde jsme zakoupili vstupenky na Kecak dance. Ubud je vyhlášený tím, že se zde konají nejrůznější kulturní akce a vystoupení. Já chtěla spíše vidět tanec legong, ale byla jsem vlastně vděčná a celkem překvapená, že mě Zdeněk s nápadem kulturního večera neposlal do háje, takže jsem vzala za vděk i tancem Kecak, který ho z letáčku zaujal víc a to hlavně z důvodu obrázků na kterých bylo spoustu ohně. No jak bych jen vystoupení popsala... Bylo to určitě zajímavé, nicméně jednou mi to asi stačilo.
Druhý den jsme měli v plánu výlet do přírody. Vydali jsme se na procházku Campuhan ridge walk, která vedla stezkou s nádhernými výhledy na okolní pralesy. Bylo sice neuvěřitelné vedro, ale rozhodně to stálo za to. Takové výhledy člověk jen tak někde nevidí. Po procházce jsme ještě náhodou narazili na úplně skrytou odbočku, která vedla přímo do rýžových polí. Poté jsme se vydali do Monkey Forest Ubud, což je opičí prales, ze kterého jsme byli naprosto nadšení. Všude pobíhají stovky opic a je hrozná zábava je pozorovat. Z opičího lesa jsme se vrátili zpět do hotelu k našemu soukromému bazénku, který nám přišel opravdu vhod. Druhý den v Ubudu byl obzvláště výjimečný a to hlavně z toho důvodu, že jsem v tento den řekla svoje ano :)
Z celého Bali se nám v Ubudu líbilo ze všeho nejvíc. To místo má podle mě skvělou balijskou atmosféru. Je zde spoustu chrámů, konají se tu nejrůznější vystoupení a navíc je všude kolem nádherná příroda plná rýžových polí. Ubud nás nadchnul natolik, že jsme se ke konci našeho pobytu rozhodli do Ubudu ještě jednou na 4 noci vrátit. Dokonce i do stejného ubytování. Při naší druhé návštěvě jsme opětovně zavítali i do opičího pralesa, což byla možná trochu chyba. Oba nás totiž kousla opice. Nebylo to žádné velké kousnutí, nicméně očkování proti vzteklině jsme neměli a jak jsem se dočetla na internetu, tak kousanec vůbec nemusí být do krve, aby hrozilo riziko přenosu. Navíc vzteklina je 100 % smrtelná nemoc a není na ní žádný lék. Psala jsem svému kamarádovi doktorovi a ten mi doporučil ať určitě jdeme do nemocnice na očkování. Sice se nám hodně nechtělo trávit večer po doktorech, ale na druhou stranu jsem Zdeňkovi po dlouhé debatě vysvětlila, že je to lepší než umřít. Našli jsme si tedy recenze na různé Ubudské kliniky a vyrazili na tu nejlépe hodnocenou. Přístup doktora a sester byl naprosto bezkonkurenční. Nic takového jsem u nás nikdy nezažila. I přesto, že jsme přišli až kolem 21 hodiny, tak se na nás všichni vesele usmívali, vyprávěli si s námi a vážně se chovali naprosto úžasně. Jelikož v prvním zařízení neměli vakcínu, tak nám ránu jen vydezinfikovali a soukromým řidičem nás ZDARMA nechali převést do druhého zařízení, kam předem zatelefonovali, aby se ujistili, že tam vakcínu proti vzteklině mají. Druhé zařízení sice nebylo tak hezké jako to první, ale přístup sester a doktorky byl opět vynikající. Dostali jsme do každého ramene jednu injekci a očkovací plán na další dvě injekce, který už budeme absolvovat v Praze. Odcházeli jsme o 6000 Kč lehčí. Pojišťovna se zatím tváří, že nám vše proplatí, tak doufám, že si to nerozmyslí. Nicméně měli jsme velké štěstí, že kousanec nebyl do krve. V takovém případě bychom potřebovali ještě nějaké další vakcíny, jejichž cena se pohybuje kolem 100.000,- Kč za kus! No poučení pro příště je, že se necháme raději předem proti vzteklině naočkovat.
Co se týká stravování v Ubudu, tak zde naleznete stovky restaurací všech cenových kategorií a všemožných chutí. Dokonce je zde i výborná pizzerie UNO. Byli jsme v ní asi 3x a mají zde skvělou pizzu, fondant i mušle. Hodně se mi líbila také restuarace Ibu Rai, která byla stále natřískaná lidmi a ve které vařili i typická indonéská jídla. Měla jsem zde to nejlepší žluté kari s mangem, co jsem kdy ochutnala. V Ubudu je také spoustu barů s živou hudbou. Nejvíc se mi líbil LOL, kde jsme oslavili naše zásnuby. Dokonce jsme si tam v ten zásnubní večer i skvěle pochutnali. Pak jsme tam byli na jídle ještě jednou a už nám zas tolik nechutnalo, tak nevím, je možný, že to zásnubní jídlo vylepšila i ta euforie :D
Ubud je skvělé místo i na nákupy. Každý den se zde do 18 hod kousek od Královského chrámu konají obrovské trhy, na kterých seženete kde co. Na hlavních ulicích se také nachází obrovské množství krásných stylových butiků, které sice příliš balijsky nepůsobí, ale všechny ty boty, šaty a kabelky byly krásné. Snad z žádné dovolené jsme nenakoupili tolik dárků jako na Bali.
Z Ubudu jsme pokračovali na východ ostrova do Amedu a při té příležitosti jsme podnikli opravdu skvělý výlet, při kterém jsme viděli spoustu přírodních krás, a o kterém se dočtete v dalším pokračování.
0 komentářů:
Okomentovat