Indonésie - Gili aneb 3 dny v ráji

Naší další zastávkou, kam jsme se z Amedu přesunuli, byl ostrůvek Gili Air. Tento ostrov je od Bali vzdálený hodinu cesty lodí. Oficiálně se již nejedná o součást Bali, ale o Lombok, který je na rozdíl od Bali převážně muslimský, takže zdejší kultura je od té balijské trochu odlišná. Gili je tvořeno třemi sousedícími ostrůvky - Gili Trawangan, který je ze všech největší, Gili Meno a Gili Air. My jsme si vybrali Gili Air, protože se nám z fotek líbil nejvíc. A myslím, že jsme neprohloupili.

Pokud od Bali čekáte bílé pláže a průzračně modrou vodu, tak nejspíš budete zklamaní. Bali je dle mého názoru spíše o přírodě a kultuře. Pláže jsou od těch katalogových na hony vzdálené. Jiné je to však na Gili Air. Zde skutečně můžete počítat s krásně modrou vodou a bílým písečkem. Zdeněk se pořád dožadoval, abych řekla, že je to stejné jako na Maledivách, ale abyste ode mě obdrželi upřímnou recenzi, tak Maledivy to určitě nebyly :D Ty jsou prostě jen jedny!

Přejezd z Amedu stál kolem 1.500,- Kč za dvě osoby. Na Gili nejsou žádné silnice, takže k přepravě se zde používají koně táhnoucí vozíky, kam se nakládají lidi nebo věci, popřípadě se můžete přesouvat na kole. Bydleli jsme na západní straně ostrova v resortu Island View Gili Air v malém domečku přímo na pláži obklopené palmami. Díky lokaci na západ jsme každý večer mohli sledovat nádherné západy slunce. Velkou nevýhodou západní strany však bylo, že cca od 11 do 16 hod se konal obrovský odliv. A když říkám obrovský, tak tím myslím, že moře na několik hodin prostě úplně zmizelo. To se však dalo vyřešit tím, že člověk trávil odpoledne na východní straně ostrova, kde byla voda v pořádku.

Náš resort půjčoval asi za 50 Kč kola, takže my jsme se po ostrově pohybovali buď pěšky nebo na kolech. Ostrov jsme celý projeli hned několikrát. Na Gili bylo v srpnu obrovské zemětřesení, které velkou část ostrova zničilo. To celkem hodně ovlivnilo i atmosféru během našeho pobytu. Velká část restaurací a barů byla zavřená a turistů zde bylo jen pomálu. Ostrov tak působil trochu jako ostrov duchů.

Veškeré aktivity, které se na ostrově dají podnikat jsou spojené s vodou. My jsme si vybrali šnorchlovací výlet okolo všech třech Gili ostrůvků. Musím říct, že to bylo trochu zklamaní. Viděli jsme sice pár hezkých rybiček, ale korály byly v podstatě úplně mrtvé, všude jen šedo. Docela hezké byly podvodní sochy, u kterých však byly obří davy turistů. Největším zážitkem byly obří mořské želvy, kterých jsme potkali hned několik a plavaly tak blízko nás, že jsme si na ně mohli i sáhnout. Fotku bohužel nemám, protože Zdeněk zavřel kameru do podvodního obalu, který se ukázal, že vůbec podvodní není. Přidávám tedy alespoň foto z internetu těch podmořských soch, ať si to dovedete představit.

Zdroj

Kde se na Gili dobře najíst vám moc nedoporučím, protože my jsme byli rádi, že jsme po půldenním hledání vůbec nalezli otevřenou restauraci. Během naší návštěvy byl ostrov opravdu ještě dost mimo provoz. Nejvíc obnovení byla jihovýchovní část ostrova. Nicméně my jsme rádi chodili do vnitrozemí do I am Bagus, což v indonéštině znamená dobré kuře. Na jídelníčku bylo pouze grilované kuře. K tomu se jako dezert dalo vybrat a vynikající creme brulé nebo chocolate mousse. Navíc zde byla skvělá obsluha, se kterou jsme se skamarádili a která nám vyprávěla o tom srpnovém zemětřesení a jak obrovský měli všichni strach. Já se přiznám, že i přesto, že se mi Gili líbilo ze všeho nejvíc, tak jsem se tady taky nejvíc bála. Tím, že se jedná o opravdu seismicky aktivní oblast, je zde riziko zemětřesení veliké. Navíc zde nebylo jediné vyvýšené místo, takže náš únikový plán bylo v případě hrozby tsunami vylézt na palmu. Měli jsme staženou aplikaci, která všechna zemětřesení hlásila a každý den jich je v Indonésii hned několik.

Na Gili jsme pobyli jen tři noci, což mě teď zpětně trochu mrzí. Kdybych si mohla vybrat znovu, tak jsem na Gili klidně i delší dobu. Naše nová destinace, kam jsme zamířili byl Jimbaran, o kterém toho příliš hezkého říct nemůžu. O tom už ale v příštím článku.