Do Jimbaranu jsem se hrozně těšila, protože prakticky v každém průvodci byla opěvována jeho pláž plná restaurací, kde se můžete kochat západy slunce a u toho si užívat ty nejlepší mořské plody. Zarezervovali jsme si zde tedy rovnou 5 nocí. A byla to velká chyba. Pokud budete na Bali a bude vás lákat Jimbaran, tak tam přijeďte k večeru taxíkem, pokochejte se západem slunce, užijte si mořské plody a pak zase taxíkem hezky rychle odjeďte.
Za mě byl Jimbaran vážně jedno velké zklamání. Je to totální díra. Ne ale takovým tím romantickým způsobem, že si užíváte pohodičku daleko od lidí. Je to díra v tom nejhorším slova smyslu. Pláž není hezká, nejsou tady žádné památky, ani žádné párty ulice nebo zajímavé obchody. Není tady prostě nic. Jen to večerní posezení na pláži. To zas musím uznat, že bylo fakt dokonalý a lepší mořský plody jsem ještě nejedla. Aby toho nebylo málo, tak v Jimbaranu jsme měli ještě fakt otřesný ubytování, takže po 3 nocích jsme to vzdali, sbalili kufry a nechali zbývající 2 noci propadnout. Hotel Bali Breezz určitě doporučit nemůžu. Cena byla sice nízká, ale myslím, že i za nízkou cenu by mohlo být ubytování minimálně čisté.
Jelikož v moři se zde moc koupat nedalo a ležet u našeho hotelového bazénu, který měl opravdu to nejlepší dávno za sebou, mě zas tak nelákalo, rozhodla jsem, že pojedeme na výlet po jihu Bali. Půjčili jsme si tedy za 150 Kč skútr na celý den a vyrazili jsme. V okolí Jimbaranu byla vážně šílená doprava, takže jsem obdivovala Zdeňka, jak se hned po pár minutách dokázal přizpůsobit a proplétat se po levé straně silnice mezi všemi těmi auty a skútry, jako by to dělal odjakživa. Po čase doprava zřídla a pak už jsme byli na cestě prakticky sami. Strašně se mi líbila už jen samotná jízda, neboť jsme projížděli těmi nejzapadlejšími vesničkami a viděli Bali zase z trochu jiného úhlu. Ve spoustě článcích se dočtete, že řídit na Bali je nebezpečné, ale já si to nemyslím. Doprava je sice o hodně divočejší než u nás, ale pokud člověk jede opatrně a dává si pozor, tak může ve zdraví přežít. My jsme toho důkazem. Balijci jsou podle mě také velice ohleduplní řidiči a nezažili jsme ani jako řidiči, ani jako spolujezdci žádnou nebezpečnou situaci.
První zastávkou byly útesy Pantai Tegal Wangi. I přesto, že byly na mapě vyznačeny jako zajímavé místo, byli jsme na nich prakticky sami. Myslela jsem, že bychom se mohli na této zastávce i okoupat, ale byl právě celkem divoký příliv, který zaplavil v podstatě celou pláž, takže z koupání nakonec sešlo. Pokochali jsme se tedy výhledy, všechno stokrát vyfotili a pokračovali jsme dál na Bingin Beach. Tam jsme si půjčili lehátko a chvíli jsme si zarelaxovali. Tato pláž měla být údajně jednou z nejhezčích, ale mě akorát přesvědčila, že Bali skutečně není o plážích, ale spíše o té přírodě. Poslední zastávkou byl hinduistický chrám Uluwatu, kde se mi to moc líbilo, hlavně kvůli těm krásným výhledům na oceán. Taky zde bylo spoustu opiček, dokonce jsme viděli, jak nějaké paní opička vytáhla z kabelky peněženku a utekla s ní do džungle :D Cestou z jihu dopravu zastavila ceremonie, kterých jsme za náš pobyt na Bali viděli nespočet. Balijci slaví prakticky každou událost nějakou ceremonií, takže se vám snad ani nemůže stát, abyste jich za svůj pobyt neviděli hned několik.
V Jimbaranu jsme si taky nechali asi za 150 Kč vyprat prádlo u místního laundristy. Rodinku, která se živí praním prádla najdete na Bali na každém rohu. Funguje to tak, že jim přinesete pytel se špinavým prádlem, dohodnete se na ceně a za cca 2 dny se vám vrátí pytel čistého a nádherně voňavého prádla. To ani nemluvím o tom, že jsem snad nikdy neměla svoje oblečení tak kvalitně vyžehlený :D Pro mě bylo extrémně těžké zabalit se na 3 týdny, protože jsem věděla, že nebudeme jen ležet na pláži, ale také jsem zároveň musela dodržet váhový limit, což se mi stejně nepodařilo, ale nikdo to naštěstí neřešil. Na Bali je extrémně vlhké podnebí a do toho opravdu šílené horko. Všechno, co jsem si na sebe oblékla tedy po pár minutách mohlo letět do koše. Klidně i odpadkovýho :D Hadry nám teda došly fakt hodně rychle a než nám je v Jimbaranu vyprali, tak už jsme vážně mleli z posledního a Zdeněk jedno ráno musel na snídani v super teplý košili s dlouhym rukávem (nechápu, kde se mu v kufru vzala, asi kdyby bylo nouzový přistání na Sibiři), protože to byl jeho jedinej použitelnej kus oblečení.
Po 3 nocích jsme se rozhodli Jimbaran vzdát a protože se náš pobyt chýlil pomalu ke konci, tak jsme si řekli, že se vrátíme do Ubudu, kde se nám líbilo ze všeho nejvíc. Žádné ubytování jsme nehledali a šli jsme na jistotu zpět do Ata Mesari resort.
0 komentářů:
Okomentovat