Podzim je v plném proudu a já si ho užívám. Mám ráda podzimní módu, horký čokoládičky a procházky mezi barevným listím. Na začátku každého ročního období tvrdím, že právě tohle je to moje nejoblíbenější. A pak se zase vždycky těším až začne období další. Prozatím je ale ještě do Vánoc času dost, takže si podzimu užívám plnými doušky.
Podzim mám ráda i z toho důvodu, že po Praze probíhá spoustu zajímavých akcí. Jednou z nich bylo i vinobraní v zahradách pražského hradu. Bohužel jsme vyrazili celkem pozdě, takže většina stánků už se balila. I tak jsme ale stihli ochutnat pár skleniček výborného vína, burčáku a pokochat se krásným prostředím zahrad.
Další ochutnávky vína se konaly i na Náplavce, kde se mi příliš nelíbilo vstupné v podobě 200 Kč za skleničku. Raclette byl ale dokonalej! Ostatně jako vždy na Náplavce.
Během září probíhaly dny Marianne, na kterých jsem si dokoupila všechny podzimní nezbytnosti. Nejvíc zamilovaná jsem do těchto bot!
Kytička na návštěvu k babičce.
Návštěva u tety a strejdy.
Asi jeden z posledních okamžiků tohoto léta na Rekolech. Tentokrát se nám nechtělo jet tramvají, tak jsme si vzali kolo v centru a jeli domů podél řeky. Stezka podél Vltavy je jedno z mých oblíbených pražských míst.
Tento měsíc mě čekala velká premiéra v práci. Poprvé jsem byla vyslána k soudu. Soudní jednání se konalo v Lounech, takže jsem místo sezení v kanceláři měla půldenní výlet. Byla jsem z toho pekelně nervózní, ale moje premiéra dopadla dobře a případ jsme vyhráli. Do ledna mě čeká ještě dalších 6 soudních jednání, tak doufám, že nervozita postupně bude opadat a časem si na to snad i zvyknu :)
Wokin se nachází snad v každém mém měsíčním shrnutí, ale tentokrát zde nejde o jídlo, ale o knihu! Tekutý písek byl vyhlášen jako nejlepší Švédská krimi roku 2016 a musím říct, že mě kniha naprosto pohltila. Rozhodně se řadí mezi vůbec nejlepší knížky, jaké jsem kdy četla. Pokud rádi čtete severské krimi nebo vlastně jakékoliv knihy, tak Tekutý písek nemůže ve vaší sbírce chybět.
Říjen je měsíc mého svátku a se Zdeňkem už máme takovou tradici, že když má někdo z nás svátek nebo narozeniny, tak se jeden víkendový den vyhradí oslavě a celý den podnikáme samý hezký a zábavný věci. Já tyhle svoje dny naprosto miluju, protože jsou vždycky skvělý. Stejně tak to bylo i letos. Nejdřív jsme posnídali opravdu královskou snídani, pak jsme hráli nějaký hry, sledovali seriálky a prostě relaxovali. Odpoledne jsme si dojeli na kolech na Náplavku, kde jsme si dali asi poslední pivečko na lodi v této sezóně a krásný den jsme zakončili v Bruxxu na krevetách s mušlemi. Cestou domů jsme to vzali přes Náměstí Míru a Staromák, kde se konal Signal festival.
Od září jsem navštívila i spoustu nových kaváren, bister a restaurací. První z nich byl Holešovický Vnitroblock, který mě totálně nadchnul svým interiérem.
Vinohradská vinárna Na břehu Rhony je asi nejhezčí vinárnou, jakou jsem kdy navštívila. Navíc se mi moc líbí systém, kdy si chodíte víno sami nalévat do skleničky a na papírek si za každou deci uděláte čárku.
Brunch s kamarádkou v IF Cafe, kde jsem sice nebyla úplně poprvé, ale byl to můj první zdejší brunch. Tousty s vejcem benedikt byly naprosto dokonalé a Míša dortík stejně tak.
Úplně poprvé jsem však navštívila holešovické snídaňové bistro Oh la la, kam nás už dvakrát vzal šéf na snídani/poradu. Majitelem je Francouz, který mluví srandovní češtinou a celé bistro udržuje hodně autentické, takže i rádio zde budete poslouchat ve francouzštině. Snídaně má vynikající a zasycená jsem po ní vydržela pokaždé až do odpoledne.
A tím nejlepším na závěr je restaurace Bruxx, která se nachází na Náměstí Míru a kam nás vzal táta. O týden později mě Zdeněk překvapil a vzal mě sem ještě jednou na oslavu svátku. Bruxx je belgická restaurace, která se specializuje na mořské plody, ale mají v nabídce i například steak, kachnu nebo další jídla pro ty, kteří nejsou zrovna rybí fandové. Mezi ty já ale rozhodně nepatřím, takže jsem si dala krevety s mušlemi a musím říct, že takhle skvělý jídlo jsem už hoodně dlouho nejedla. Pod mušlemi byla lehce pikantní omáčka, do které jsem si plody společně s bagetkou namáčela a nemohla jsem se nad tím přestat rozplývat.
Sladkou tečkou za mušlemi i za tímto článkem je vafle se zmrzlinou, šlehačkou, jahodami a čokoládou.
0 komentářů:
Okomentovat