Čtyři dny v Londýně

Výlet do Londýna jsem koupila mámě k Vánocům. Pro mě to byla už druhá návštěva Londýna, pro mámu první. Chtěla jsem, aby toho máma viděla co nejvíc, což se myslím povedlo, protože jsme za necelé čtyři dny nachodily 60 kilometrů. Nohy mě bolely ještě asi týden po návratu. 

Co se týká ubytování, tak to je, asi jako všechno v Londýně, poměrně drahý. Sehnat v centru levnější ubytko než za 3000 na noc, když chcete aby nějak vypadalo a bylo se snídaní, je prakticky nemožný. Já jsem nakonec vybrala malý hotýlek, který se jmenoval The Beverly. Byl krásně čistý a k Buckinghamskému paláci jsme to měly asi 15 minut chůze. Lokalita tedy ideální. Vždy když dělám rezervaci, tak píšu, že se jedná o honeymoon s tím, že občas z toho kápne nějaká výhoda. Teď jsem napsala, že slavíme mámy narozky a jestli bysme nemohly dostat nějaký hezký pokoj. Pokoj jsme měly ve sklepě, ale zato na posteli čekaly balónky, bonbony a dvě lahve proseca :D To nám ke spokojenosti naprosto stačilo.

První den po příletu jsme se hned vydaly na tradiční fish&chips do podniku se jménem The Laughing halibut. Běžně bych asi do takového místa na oběd nešla, ale na dvěřích měli vyvěšeno hygiene rating nejvyšší možné úrovně a recenze byly skvělý. Daly jsme si co jiného než fish&chips, konkrétně cod&chips. Máma z jídla byla nadšená, ale mně popravdě přišlo trochu bez chuti. Bylo potřeba vážně hodně soli a pepře, aby se nějaká chuť dostavila. Bylo to moje druhé britské setkání s fish&chips a asi nebudu úplně největší fanda tohohle jídla. Po obědě jsme se vydaly k London Eye, kam jsme si už s předstihem koupily lístky na přesný čas. Čekání až ten čas nadejde jsme si zkrátily koupí svařáku, který byl suverénně ten nejdražší a taky nejhnusnější v mém životě. Frontu na London Eye jsme nestály skoro žádnou a navíc jsme měly štěstí na opravdu krásné počasí. Vlastně celý náš pobyt v Londýně se nesl v duchu krásného počasí. Na to, že byl únor, tak nám ani jednou nepršelo, sem tam vykouklo i sluníčko a teplota se pohybovala kolem 12 stupňů. 

Večer jsem měla udělanou rezervaci do baru The Warwick ve čtvrti Soho, abysme nasály tu správnou atmosféru londýnského nočního života. Dokonce měly i happy hours, takže nás lahev vína vyšla jen na 300 Kč! Abysme si slevu pořádně užily, vypily jsme pro jistotu hned tři.

Druhý den byl v plánu shopping. Než jsme se ale k nákupům dostaly, začaly jsme u Buckinghamského paláce na střídání stráží. K mému velkému smutku měly vojáci šedé uniformy, nikoli červené. Za námi naštěstí stála nějaká britská rodinka a malá holčička měla očividně stejný probém jako já, když se ptala své maminky, proč jsou v šedém a ne červeném. Ta jí odpověděla, že červenou nosí jen v létě. Když jsme se dostatečně vynadívaly, tak jsme došly do China Town, kde se mi hodně líbilo. Všude si tam můžete za cca 8-10 liber dát all you can eat. Jídla jsou většinou vystavená ve výloze, takže předem víte, do čeho jdete. Nijak zvlášť lákavě to ale nevypadalo, takže jsme zvenku pročetly všechny možný meníčka a zapadly tam, kde nás to lákalo nejvíc. A vybraly jsme dobře. Takhle dobrý čínský jídlo jsem už dlouho nejedla. Z China Townu jsme zamířily do Covent garden market, což je taková trochu luxusnější tržnice. Nakoupily jsme tam nějaký čaje a horkou čokoládu a vyrazily jsme k Oxford street, kde jsme se trochu utrhly z řetězu. Velká zábava pak bylo balení na cestě domů. Já jsem letěla jen s batůžkem, kterej už na cestě tam byl nacpanej k prasknutí. Mámě jsem přikoupila malý kufřík, ale taky ho nepřivezla zrovna poloprázdnej. Balení nám teda dalo pořádně zabrat a nakonec jsem na sobě musela mít při odletu navěšený dvě šály, protože ty už se nám prostě nikam nevešly.

Poslední den jsme vlezly do metra, jakože si trochu odpočineme od chůze. Nechápu jak je to možný, ale platily jsme každá 150 Kč za jeden lístek. To nás od dalšího cestování metrem odradilo a raději jsme se opět vrátily k chůzi. Z metra jsme vystoupily u St. Paul's Cathedral, od které jsme přešly přes Millenium bridge na druhý břeh řeky. Měla jsem v plánu dát si oběd v Borough market, ale dorazily jsme tam nějak moc brzo a teprve se všechno otevíralo. Oběd jsme tedy nakonec vyřešily hot dogem u Tower bridge, kam jsme se pak šly podívat i dovnitř. Součástí byla i vstupenka na The Monument, což je památník velkého požáru, který Londýn zachvátil v roce 1666 a téměř celý ho srovnal se zemí. Na Monumentu nebyla ani noha, takže jsme si to parádně užily. Musely jsme nejdřív vyšlapat 300 schodů, což dalo trochu zabrat, ale odměnou byl krásný výhled, který jsme měly jen samy pro sebe. Po památkách se nám podařilo ještě trochu něco nakoupit a pak jsme na večeři skončily v řetězci Itsu, který se nachází téměř na každém rohu a můžete si zde vybrat z nepřeberných kombinací sushi, který bylo vážně skvělý a navíc za pražský ceny. Když přijdete půl hodiny před zavíračkou tak je údajně na vše 50 % sleva. Za dalšíma slevama jsme se pak opět vydaly do Soho, kde jsme se znovu sháněly po nějakých vínových happy hours. Všechny byly ale jako na potvoru jenom na koktejly. Nejdřív jsme to zklamaně chtěly obrátit směrem domů, ale pak jsme si řekly, že když už tam jsme tak si to užijem, našly jsme nejhezčí bar a šly jsme pít, tentokrát za ceny velice londýnský. Náš pobyt v Londýně jsme zakončily cestou do hotelu zpěvem všech moravských písní co známe.