Tři večery a dva dny v Bologni

Prodloužený víkend díky státnímu svátku znamená jediné - musíme někam vyrazit! AZair ukazoval, že jedny z nejlevnějších letenek jsou do Bologni a Google zase ukazoval spoustu hezkých fotek. Navíc je to v Itálii, takže bylo jasný, že o skvělý jídlo a pití nebude nouze.


Vyrazili jsme ve čtvrtek k večeru, let trval jenom hodinku a z letiště v centru jsme byli do 30 minut. Náš hotel byl asi 3 minuty chůze od zastávky, kde nás vyhodil letištní autobus (každých 11 min 7 dní v týdnu jezdí do centra Aerobus za 6 eur). Bydleli jsme v Nuovo Hotel del Porto. Ubytování bylo extrémně čistý, ze snídaňové nabídky by si nejspíš vybral každý a nejdůležitější věc - klimatizace zde také nechyběla. Do centra to navíc bylo jen 15 min chůze, takže poměr cena - výkon byl naprosto v pořádku. Hned poté, co jsme se ubytovali a trochu si odpočinuli jsme se vydali objevovat večerní uličky. Jinými slovy, hledali jsme restauraci s pizzou. To se překvapivě ukázalo jako ne úplně jednoduchý úkol, protože skoro všude v centru měli těstoviny nebo ryby, ale pizzy nikde. Na Itálii trochu nezvyk. Nakonec jsme ale uspěli a objevili jsme místo s naprosto skvělou pizzou a navíc půl litrovým džbánkem výbornýho vína za 5 eur. Na stejný místo jsme pak vyrazili ještě jednou s kamarádama na večeři, který v rámci svýho italskýho roadtripu zavítali na jeden den i do Bologni a dali si s náma jeden večerní dýchánek.





Úplně nevím, zda se v Bologni dají vypíchnout nějaká konkrétní místa, která člověk musí vidět. Podle mě je tohle město spíš o potulování se a hlavně o jídle (a pití)! Nicméně z míst, která jsme navštívili my, bych doporučila určitě návštěvu Le Due Torri. Jedná se o 2 věže, které jsou vůbec nejvyššími dochovanými středověkými věžmi na světě a zároveň jedna z nich je čtvrtou nejvyšší stavbou v Itálii. Obě věže byly také předlohou architektovi, který narhoval Wordl Trade Center v New Yorku. Menší z věží byla omylem zasažena výstřelem z děla při oslavách zvolení jednoho z papežů. Navštívit se dá pouze vyšší věž a určitě to stojí za to. Vstup je za 5 eur a není zde výtah, takže se připravte na necelých 500 schodů, po jejichž zdolání si užijete krásný výhled na celé město. 






Dalším hezkým místem, které v Bologni stojí za návštěvu, je Santuario di San Luca. Jedná se o kostelík na vrcholku kopce za městem, který je s městem spojen 4 km dlouhou obloukovitou stezkou, která je považována za světové unikum. Z centra se dá na vrchol dojít asi za hodinu, nicméně my jsme si půjčili kola a pod kopec jsme dojeli na kole a pěšky jsme si dali pouze výšlap na kopec. Cestou jsme skoro vypustili duši, protože během naší návštěvy bylo zrovna 36 stupňů ve stínu, takže si umíte představit, jak jsme asi nahoře vypadali. Odměnou nám byl však krásný výhled. 

Při odpočinku u kostelíka jsme si na Trip Advisoru našli nedalekou tavernu, do které jsme se plánovali vydat na těstoviny. K naší smůle byla úplně narvaná a za půl hodiny končil kuchař. Vydali jsme se tedy jinam, kde pro změnu měli zavřeno. V tu chvíli jsem byla z toho šílenýho vedra, hladu a žízně asi tak 5 minut od omdlení a jen jsem naštvaně šlapala za Zdeňkem, který se chudák snažil najít něco, kde se najíme. Nakonec se nám poštěstilo a celý rudý a propocený jsme vtrhli do restaurace s bílýma ubrusama, kde si zrovna italské vyparáděné rodinky užívali sobotní oběd. No vzbudili jsme docela rozruch a trvalo asi tak 15 minut než na nás všichni přítomní přestali civět :D V restauraci jsem si dala naprosto vynikající špagety s plody moře. A Zdeněk vypil téměř na ex půl litrovej džbánek s vínem. Cesta domů pak byla o dost veselejší. 







Největší kouzlo za mě ale stejně má Bologna večer, kdy nejenže začně být trochu snesitelné počasí, ale také se ulice zaplní lidmi (přes den je město celkem poloprázdné) a nastane ta pravá italská atmosféra. Taky je to ten pravý čas na další jídlo a aperol, belini, víno (dsaďte si dle libosti). Nám se nejvíce líbily uličky za hlavním náměstím Piazza Maggiore, ve kterých jsme strávili vlastně všechny tři večery. Všude je nespočet restaurací a barů, kam si můžete sednout a víno i jídlo jsme měli pokaždý vynikající. 










Myslím si, že 3 večery a 2 dny jsou na Bolognu úplně akorát a určitě za tu dobu stihnete vidět vše podstatné. Pouze bych sem už nejela v létě, ale spíš na jaře nebo na podzim. Turistů v Bologni moc není, všude jsme potkávali jen samé Italy, ale ty letní teploty nejsou na chození po městě zrovna ideální. 











1 komentářů: