Dobrodružství na Islandu



Island byl podobně jako Moskva, místem, kam by nás asi samotný jet nenapadlo. Tuhle dovolenou měli naplánovanou naši kamarádi a přizvali nás s sebou. Zvažovali jsme to asi tak 10 vteřin, a to i přesto, že týden pod stanem v 10 stupních pro nás oba měl být premiéra. Jednalo se navíc o první pokoronovou výpravu, takže jsem se nemohla dočkat. 
Island se otevřel českým turistům vůbec jako jedna z prvních zemí. Podmínkou ovšem po příletu byla buď 14 denní karanténa nebo podrobení se testu na COVID. Island neuznává žádné jiné testy než ty svoje, takže to bylo docela napínavý, jestli všichni projdeme. Samotný test byl extrémně nepříjemný, spočíval ve výtěru z nosu a krku, který nám provedli hned na letišti a ještě jsme si za něj museli zaplatit. Druhý den ráno nám všem přišli SMS výsledky, že jsme negativní a naše dobrodružství mohlo naplno začít.
Ještě z domova jsme si zarezervovali v půjčovně auto, ke kterému nás dovezl chlápek z půjčovny přímo z letiště. Měli jsme Toyotu RAV4, což byla super volba, protože jsme se nemuseli bát sjet z hlavní silnice a vzít to i přes trochu víc kamenitý terén. Jelikož jsme přistáli někdy kolem půlnoci, tak naším prvním plánem bylo najít nějaký místo, kde bychom se mohli do rána utábořit. Vydali jsme se z Keflavíku, kde je letiště, jižním směrem, ale k naší nelibosti byly všude kolem jen skály, na kterých se rozhodně stan postavit nedal. Jeli jsme něco přes hodinu, když jsme narazili na kemp, který byl dokonce zdarma. Nebudu lhát, měla jsem z první noci celkem obavu, protože hned jak jsme vylezli z auta, tak jsem se docela začala klepat zimou. Naštěstí mi kamarád půjčil spacák, který je do -32 stupňů, který mě celou noc držel krásně v teple a pokaždé jsem se budila spíše vedrem.

V červenci na Islandu slunce zapadá kolem půlnoci a vychází okolo třetí ráno. Během těch třech nočních hodin ale nikdy nebyla úplná tma, na jakou jsme zvyklí u nás, ale spíše jen takové šero. Díky tomu má člověk opravdu dlouhý den a kolikrát jsme ještě v 9 hodin večer výletovali a ani nám nepřišlo, že už je čas pomalu hledat místo na spaní. Pro někoho může být nevýhodou, že se v noci hůř spí, ale já byla vybavená škraboškou na spaní, takže mi světlo nevadilo.
Itinerář na cestu nám připravil kamarád, který už na Islandu byl před 3 lety a věděl jaká místa stojí za návštěvu. Měli jsme v plánu ostrov objet kolem do kola od západu proti směru hodinových ručiček.
Už si asi nevybavím úplně všechna místa, která jsme viděli, ale přehled toho, co určitě stojí za návštěvu přikládám níže. Tím, že kolem celého Islandu vede jen jedna silnice, tak orientace po ostrově není zrovna složitá. Pokaždé, co se blížíte k nějakému zajímavému místu, tak vás k němu ukazatelé dovedou.
  • Vodopády
Na Islandu je snad milion vodopádů a my jsme jich navštívili hned několik. Nicméně stačí se cestou jen dívat z okýnka auta a skoro pořád budete mít nějaký vodopád na dohled. V jižní části ostrova stojí za návštěvu vodopád Gullfoss, Detifoss (nejmohutnější vodopád v Ervopě), Seljalandsfoss a Skogafoss. Největší zážitky máme asi ze Skogafossu, kde se dá vylézt po schodech na vyhlídku, od které vede 25 km dlouhý Fimmvorduhals hike. My jsme ho původně neměli vůbec v plánu, ale bylo to tam tak hezký, že jsme si udělali alespoň pár km procházku. Pokud budu na Islandu někdy příště, tak bych si ho ráda určitě prošla celý. Místo se nám tak líbilo, že jsme se na něj večer rozhodli vrátit, nabalili jsme si krosny stanama, spacákama a základníma potřebama k přenocování a vydali jsme se stanovat k vodopádům. Bylo to vůbec nejkrásnější místo, na kterém jsme ten týden spali. Ráno nás navíc probudil bekot ovcí, které se na nás přišli podívat. Ovce potkáte na Islandu totiž úplně všude. 

























  • Národní park Þingvellir
Tenhle park byl spolu se Skogafossem jedním z nejhezčích míst na Islandu. Původně jsme se v něm chtěli jen tak trochu projít, ale nakonec z toho byla túra na celý odpoledne, kde jeden výhled byl krásnější než druhý.Cestou samozřejmě nemohl chybět ani vodopád, jak už to tak na Islandu bývá. 







  • Okolí Víku
Vík je jedno z mála měst, které na trase potkáte. My jsme toho využili a zašli jsme si tam 2x na jídlo do Smidjan Brugghús, což je fajn místo i pro milovníky piva, protože jich tam měli na výběr snad stovku.

V okolí Víku jsme navštívili vrak letadla, což asi není úplně must see, ale já jsem se na něj docela těšila. Vede k němu asi 4 km túra, která vlastně není ani moc zábavná, protože celou dobu jdete jen rovně po prašné cestě a na konci narazíte na vrak malého letadla, které se zřítilo v roce 1973. V každém průvodci najdete o vraku zmínku, takže pokud máte dostatek času, tak proč ho nenavštívit. My jsme navíc měli velký štěstí, protože s omezením cestování nikde nebyli skoro žádný lidi a tak jsme si každý místo užili téměř sami.

Dalším hezkým místem na procházku v okolí je černá pláž, kde jsme se stavili jen na chvilku, protože jsme ten den byli docela vyčerpaný z túry kolem Skogafossu.   








  • Ledovcová jezera
My jsme navštívili jedno větší - Jökulsárlón a jedno menší - Fjallsárlón. V tom větším jsme zahlédli i několik plavajících lachtanů. Dokonce se dá zaplatit i nějaká projížďka po jezeře a prý se zde natáčeli i nějaké filmy (Batman) a hudební videoklipy. V této oblasti už ale během našeho pobytu docela dost přituhlo a taky trochu pršelo, takže jsme mohli konečně vytáhnout naší islandskou nepromokavou výbavu, kterou jsme před odjezdem nakoupili a která nás stála skoro stejně jako celá dovolená :D 



  • Hverir
Tohle místo, kterýmu my jsme říkali kouřící hromady, ale správně se tomu říká geotermální pole, bylo naprosto skvělý. Krajina tady vypadá jak z nějakýho sci-fi filmu, všude probublávají bahnitá jezírka nebo se z děr valí kouř. Docela naivně jsem si s sebou vzala svačinu, ale pokaždý, když vítr správně zafoukal, tak jsem měla co dělat, abych se nepozvracela. Všechny ty geo věci naprosto příšerně páchnou a to tak, že chvílema se dalo opravdu dýchat jen pusou. A i to je pro mě strašný, protože pak mám vždycky pocit, že ten smrad jím :D Nicméně i přes ten strašlivej smrad tohle místo rozhodně stojí za návštěvu.  

Nedaleko se nachází i vyhaslá sopka Hverjfall, na kterou se dá jednoduše vyšplhat a pak jí můžete obejít kolem dokola. 







  • Kirkufjell mountain
Asi jedna z nejznámějších hor na Islandu, která bývá hodně focená v průvodcích nebo na letišti. Vyšplhat se nahoru bylo úplně nad moje schopnosti, takže v tomhle bodě se holčičí tým od kluků odpojil a vydali jsme se raději na túru kolem dokola hory, která byla dlouhá asi 6 km a byly z ní moc hezký výhledy na moře. Samozřejmostí jsou také všudypřítomné ovce. Prý jich žije na Islandu 500.000!


  • Reykjavík
Do Reykjavíku jsme se zastavili poslední den před cestou na letiště. Zas tak moc jsme si ho projít nestihli, protože hlavním cílem bylo pozorování velryb. O jedno pozorování jsme se snažili už když jsme byli na severu ostrova, ale potom, co jsme si koupili lístky, navlíkli nás do obřích větruvzdorných obleků a nalodili na loď, kapitán zahlásil, že musíme plavbu zrušit, protože má od jiné lodě, která je právě na moři zprávy, že je ohromný vítr a situace dramatická. Nechtěli jsme však o velryby přijít, tak jsme si řekli, že to zkusíme ještě jednou z Reykjavíku. Celý den bylo naprosté bezvětří, takže jsme byli docela v klidu. Ne však nadlouho. Jakmile jsme vypluli na otevřené moře, tak to začalo docela nepříjemně houpat a ne všem se podařilo z této výpravy odejít důstojně.. :D Jelikož jsme z velryby viděli možná tak ocas a ještě k tomu dost z dálky, tak mně osobně to teda za to utrpení nestálo. 



V Reykjavíku je asi největší dominantou kostel, do kterého jsme i nakoukli a byl to asi ten nejvíc strohý kostel, jaký jsem kdy viděla. Uvnitř není vůbec žádná výzdoba a celý je v takovém hodně severském duchu. Třeba oproti kostelům v Moskvě,kde je zlato snad na každém centimetru,to bylo opravdu zajímavé srovnání.




Krom kostela jsme nic dalšího nestihli, jen jsme prošli pár uliček, koupili nějaký suvenýry a pak jsme zapadli do restaurace Caruso, kde jsem měla skvělý špagety s mořskými plody. 



  • Blue Lagoon
Modrou lagunu jsme původně vůbec neměli v plánu navštívit, protože se o ní všude píše, jak je moc turistická a že za návštěvu nestojí. Jelikož jsme ale v den odletu měli ještě trochu času a moc turistů jsme celkově na naší cestě nepotkávali, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Jedná se o geotermální lázně, kam za vstup zaplatíte 1000,- Kč, ale zůstat můžete jak dlouho se vám zlíbí. V ceně jsou 3 drinky dle vlastního výběru, osuška a pleťová maska. My jsme v 38 stupňů teplé vodě vydrželi asi 3 hodiny a pokud se vám podaří navštívit Island v období, kdy zde není moc turistů, tak bych návštěvu Modré laguny určitě doporučila. Věřím, že když je tam hlava na hlavě, tak to asi všechno kouzlo ztratí, ale to se nám naštěstí nestalo.


  • Praktické informace na závěr
Island patří mezi opravdu hodně drahé země. Například chleba stojí 100,- Kč, lahev vody 80,- Kč a balíček slaniny, která se alespoň trochu podobá české slanině 500,- Kč. S tím je potřeba počítat, případně pokud nechcete utrácet, tak si dovézt co nejvíce věcí z domova. My jsme to řešili tak půl napůl, občas jsme si na plynové bombě něco uvařili, občas jsme zašli do restaurace nebo si dali nějaké jídlo na ulici. Jídla v restauraci paradoxně v porovnání s cenami v supermarketu zas tak moc drahá nebyla a přirovnala bych je k cenám v lepších restauracích v Praze. Za sdílený předkrm, 2 hlavní chody a 4 drinky jsme obvykle platili kolem 2000,- Kč. 

Benzín stál dost podobně jako u nás. Velkou položkou ale bylo půjčení auta, které i s pojištěním stálo kolem 30.000,- Kč, nicméně pokud chcete po Islandu cestovat na vlastní pěst, tak se půjčení auta nevyhnete. Vlaky na ostrově nejsou a nic jako hromadná doprava zde vlastně téměř neexistuje. Prý je nějaký autobus, který jezdí jednou (občas dvakrát) denně dokola kolem ostrova, ale my jsme teda za celou cestu nepotkali na silnici autobus žádný. A vlastně moc ani žádný jiný dopravní prostředky. Velkou výhodou je, že silnice jsou téměř prázdné a maximální povolená rychlost je 90 km/h, takže cestování je na pohodu a máte spoustu času prohlížet si krajinu z auta, a to i když řídíte.

Co se týká letenek, tak ty se pohybují různě, my jsme na žádnou akční cenu nečíhali a letěli jsme přímým letem v Prahy do Keflavíku za 8000,- Kč vč. ceny zavelké zavazadlo.  

Bydlet jsme původně plánovali pouze ve stanu, ale nakonec jsme to občas prostřídali i s chatkou, a to hlavně když byla větší zima nebo když pršelo. A taky nám občas přišla vhod sprcha a normální záchod. 

Na ubytování jsme měli velké štěstí, protože v důsledku koronakrize prý ceny byly oproti normálu třetinové. Za chatku pro 4 osoby jsme tak obvykle platili kolem 4-5000,- Kč. Chatky byly ale pokaždý moc hezky zařízený a s krásným výhledem do přírody.

Závěrem bych chtěla říct,že Island určitě stojí za návštěvu.Pro nás to byla hodně netradiční dovolená,ale hrozně jsme si ji užili a po týdnu nám bylo líto,že už musíme domů.











0 komentářů:

Okomentovat