Rome day 3

Třetí den jsme začaly v Koloseu. Jelikož jsme měly koupené vstupenky z Fora Romana, mohly jsme se zařadit hned do fronty návštěvníků, kteří vstupenku již mají. Do Kolosea totiž existují hned 3 fronty - návštěvníci bez vstupenky, se vstupenkou a se vstupenkou rezervovanou na přesný čas. Tentokrát jsem přípravě příliš nedala, ale do budoucna bych si určitě bookla přesný čas návštěvy.

My jsme naštěstí dorazily těsně po otevíračce a ve frontě si postály jen kolem 10 minut. Pokud nemáte předem stanovený čas návštěvy, tak se v Římě obzvlášť vyplatí si ráno přivstat, čímž ušetříte spoustu času. Osvědčilo se nám to jak v Koloseu, tak i ve Vatikánu. A celkově, každé město je prostě po ránu vždycky prázdnější :)






Uvnitř Kolosea jsme strávily kolem hodiny, důkladně jsme ho prošly všemi směry a pořídily asi tisíc fotek ze všech možných úhlů. S přibývajícím časem se to uvnitř začalo pekelně zalidňovat, takže jsme se daly na ústup a naším dalším cílem byla čtvrť Trastavere, která se nachází na opačné straně řeky od Kolosea. Tuto čtvrť k návštěvě doporučuji všemi deseti. V porovnání s ostatními částmi Říma se jedná o poklidné místo, kde navíc můžete povečeřet nebo poobědvat za ceny o dost více příznivější než jsou ceny v centru města. My jsme narazily na restauraci, kde pizza Margarita stála 2 eura! To nás nadchlo, takže jsme hned vlezly dovnitř, abychom si pak objednaly saláty, maso a grilovaný sýr s parmskou šunkou. Tak jako byla nízká cena pizzy, totiž byly nízké ceny i ostatních jídel a toho jsme přece musely využít. V Trastavere jsme navíc byly v neděli před polednem, takže v každém kostele, do kterého jsme nakoukly se zrovna konala bohoslužba. V jednom evangelickém se dokonce celou dobu vesele zpívalo, což se mi moc líbilo. 






Z Trastavere jsme se ještě vydaly na Campo di Fiori, kde údajně bývají všechny dny kromě neděle obrovské trhy. My jsme přišly samozřejmě v neděli. A k našemu překvapení se zde i tak pár stánků nacházelo. Cestou jsme samozřejmě musely prohodit pár slov s každým majitelem stánku, který nás lákal na ochutnávky, vyzvídal odkud jsme a pak se tradičně přehnaně divil, že jsme matka s dcerou a ne sestry. Na trhu jsme si nakoupily nějaké těstoviny a pak koření, které se jmenovalo bruschetta et pomodoro. Pokaždé, když si k němu doma přičichnu, jsem zpátky v Itálii. Pokud na trh přijdete v době oběda, tak věřím, že se ze všech ochutnávek dá i dost dobře najíst i napít a oběd můžete ten den klidně vynechat. My jsme ochutnaly asi 10 druhů alkoholu, několik pest i pomazánek.





Na poslední večeři jsme se vrátily do restaurace Pummarola z předešlého večera, což já sice nedělám příliš ráda, ale atmosféra místa se nám tak líbila, že jsme přišly znovu. Restaurace má velice strategické umístění na ulici, která směřuje přímo k Fontáně di Trevi, takže celý večer můžete pozorovat ruch ulice, což já mám moc ráda. Navíc jídlo zde bylo tak výborné, že máma si dokonce dala úplně to samé co předešlý večer. Změnou tak byly alespoň mušle jako předkrm, které byly naprosto dokonalé!



Poslední večer jsme zakončily procházkou přes noční Vatikán, který byl k našemu překvapení v naprostém obležení bezdomovců, kteří spali prakticky v každém výklenku, který se ve Vatikánu nacházel. Všude kolem nich se hemžily davy policistů, kteří Vatikán hlídali, ale bezdomovců si nikdo nevšímal. Celkem mě to zaujalo, takže jsem googlila a zjistila jsem, že Vatikán bezdomovcům poskytuje spacáky, které platí církev a nechává je bez problémů spát na svém území.

Cestou z večeře na hotel jsme potkaly u popelnic stádo krys a když jsme se plížily podél domu, ve strachu že na nás zaútočí, tak najednou někdo z okna vyhodil na ulici pytel s odpadky, který dopadl asi tak půl metru od nás. To už jsme se tak lekly, že jsme obě s mámou zařvaly a začaly zběsile utíkat pryč :D Řím se s námi rozloučil vesele, to asi aby nám nebylo líto, že musíme ráno zabalit kufry a odjet domů.

Nákup dárků jsem nechala jako už tradičně až na letiště. Je to sice trochu vykoupené vyššími cenami, ale na druhou stranu si člověk nekazí dovolenou tím, že pořád přemýšlí, co by pro koho koupil. Vybírání dárků na letišti také ukrátí čekání na letadlo, což nám na letišti Ciampino přišlo náramně vhod, vzhledem k tomu, že se jedná o asi to úplně nejmenší a nejnudnější letiště v Evropě, ze kterého jsem kdy letěla. Je tvořeno pouze jednou ne zas tak velkou halou a když náhodou odlétá víc než jedno letadlo, tak rozhodně nepočítejte s tím, že na vás někde bude čekat volné místo k sezení. Duty free shop zde ale naštěstí mají a hezký výběr dárku, ať už jedlých nebo nejedlých také.


Tímto sérii článků z Říma uzavírám. Toto město patří určitě k jedněm z mých nejoblíbenějších v Evropě. Navíc ve mně probudilo touhu procestovat Itálii trochu víc, takže už pomalu začínám přemýšlet nad nějakým italským road tripem :)

0 komentářů:

Okomentovat